středa 18. září 2013

Německo – Mnichov (14. 9. 2013 – 17. 9. 2013)

Již potřetí jsem se vydala za svojí kamarádkou z programu Making Friends Celinou. Nejprve jsme spolu strávily týden v Čechách, kde jsme navštívily Karlovy Vary, Prahu a Beroun, poté jsme v sobotu večer kolem 17. hodiny odjížděly autobusem z Florence do Mnichova. V Mnichově jsme strávily 4 dny a poté se vydaly do Schönbachu (v okolí Frankfurtu nad Mohanem), odkud Celina pochází, za její rodinou.

Doprava

Cesta Mnichov – Praha je opravdu finančně výhodná! Celina našla jízdenky autobusem z Mnichova do Prahy dokonce za 9 €. Z Prahy do Mnichova jsme nejlevněji našly jízdenky s německou společností za 19 €. Tenhle autobus jezdí snad každý den, ale nejsem si jistá na 100 %. Bylo to rezervováno na stránce deinbus.de. Autobus byl poměrně obyčejný, pouze jeden řidič (cesta trvala asi 5 hodin). K dispozici byly zdarma noviny a obrovské termosky s kávou, kelímky, cukr a smetana. Stavěli jsme jednou na WC a občerstvení a to až za německými hranicemi. Cestu zpět jsem absolvovala s EuroLines z Frankfurtu (strávili jsme pak pár dní u jejích rodičů v Hessen). Ceny už tak super nebyly, ale i tak se mi podařilo ve „šťastné hodince“ najít jízdenku za 900 Kč. Cesta trvala o něco déle, asi 7 hodin. Nebyla ani jedna pauza a občerstvení také žádné nebylo. Celkově mě EuroLines moc nenadchly. Navíc jsem měla problém s jízdenkou, protože jsem si ji zapomněla doma. EuroLines jsou asi 100 let za opicemi, protože jim nestačilo jen mé jméno nebo průkaz totožnosti, ale muselo se to náročně řešit, aby mi řidič přivezl novou. Teď jsem si ale všimla, že O2 má na EuroLines 25% slevu na cestování po ČR a Evropě, což by mohlo být zajímavé.
Měly jsme v plánu hodně cestovat po Mnichově, takže jsem si koupila třídenní jízdenku na místní MHD (Ringe 1-4) za 14,3 €. Celý systém mi přišel poměrně složitý, naštěstí jsem s sebou měla zkušenou Celinu, sama bych měla asi poměrně problémy. Jsou zde autobusy, klasické tramvaje, pak S-Bahn, což je něco mezi metrem nad zemí a vlakem, a klasické metro. Metro má plno tratí, všude je milion lidí a pokaždé končí metro jinde, takže jsem opravdu byla ráda, že jsem se dopravou nemusela zabývat.

čtvrtek 12. září 2013

Karlovy Vary (9. 9. 2013 – 11. 9. 2013)

V Karlových Varech jsem byla už asi čtyřikrát. Dvakrát v lázních na měsíc, jednou při projíždění do Františkových Lázní a teď naposledy s kamarádkou Celinou. Celina jela už potřetí na návštěvu do ČR, a tak jsem se jí rozhodla ukázat typické české lázně a kam jinam vzít Němku než do Karlových Varů. Karlovy Vary se mi moc líbí, kolonáda i příroda je nádherná. Dokonce mi i chutnají léčivé prameny, ale spíše preferuji chladnější, jako jsou třeba v Luhačovicích.

Doprava

Rozhodly jsme se cestovat se společností Student Agency. Lístky jsem kupovala přes zákaznickou kartu, takže byly ještě o nějakou tu korunu levnější a celkem jsme na osobu za zpáteční jízdenku platily 260 Kč. Cesta se Student Agency je vždy příjemná, sedačky jsou pohodlné, zdarma nabízí horké nápoje a denní tisk. K dispozici je i Wi-Fi a pouští film, u kterého je zvuk dostupný přes jednotlivá sluchátka, takže cestující, jež chtějí spát, nejsou rušeni. Cesta z Prahy trvala něco přes dvě hodiny.

středa 14. srpna 2013

Rokytnice v Orlických horách (9. 8. 2013 – 13. 8. 2013)

V létě jsme chtěli prozkoumat taky nějakou část České republiky, a jelikož rádi chodíme na túry, tak pro nás nějaké hory byly jasnou volbou. Zvolili jsme Orlické hory, protože v nich ani jeden z nás ještě nikdy nebyl. Přes portál Slevomat jsme koupili voucher na pěti denní ubytování a vyrazili jsme.

Doprava

Jeli jsme vlastním autem. Cesta trvala asi 2 hodiny a během cesty jsme se stavili v Litomyšli, přes kterou jsme projížděli. Prošli jsme náměstí a šli k zámku, ale spustil se prudký déšť, takže z obhlídky zámku jsme toho moc neměli.

Litomyšl
Litomyšl

čtvrtek 11. července 2013

Turecko – Alanya (2. 7. 2013 – 9. 7. 2013)

Tak první článek je o dovolené u moře. V létě 2013 jsme se vydali do země na pomezí Asie a Evropy - Turecka. Do Turecka jsme se jeli vyloženě válet na pláž a užívat si pohody a slunce, za turistikou třeba zase jindy.

Doprava

Zájezd do turecké Alanye jsme našli na webu Invie, kde je na výběr plno nejrůznějších zájezdů od nejrůznějších cestovních kanceláří. Zájezd pro osobu s polopenzí na 10 dní stál 10 451 Kč. Odlétali jsme večer z pražské Ruzyně (aka Václav Havel airport). Let měl tradičně zpoždění a trval dvě a půl hodiny. Po příletu do Antalye (v Turecku je časový posun + 1 hodina) na nás již čekal autobus, který nás zavezl přímo k hotelu do Alanye. Cesta trvala další dvě hodiny. Po městě jsme chodili výhradně pěšky, ale jednou jsme jeli na hrad místní dopravou. Byl to opravdu zážitek, protože něco jako zastávky zde pravděpodobně neexistuje. Tak jsme čekali ve směru na hrad a doufali, že nám autobus zastaví. Naštěstí zastavil a cesta stála pouze 1 TL/osobu. Celkově doprava v Turecku byla dost divoká. Přechody, semafory, dopravní značky nebo něco jako dodržování rychlosti zde neexistuje. Občas jsme si říkala, zda tu mají vůbec autoškolu.

cesta letadlem
cesta letadlem // on board a plane